Life is nothing but a game, that most of us will lose.

1. kapitola - Annabellla

6. října 2012 v 10:28 | zelvicka7
Startuje 1. kapitola! Zabarvilo se to a nejde to sundat, zkuste si to zabarvit!



"Weasleyová Ginevra."
V té chvíli ani na vteřinku nezapochybovala. Ani na vteřinku ji nenapadlo, že by se dostala jinam než do odvážného Nebelvíru. Ani na chvilku si nepřipustila, že by byla jiná než její starší bratři. Pro ně byla jen přítěží - byla holka a holky byly podle většiny kluků nějaké podřadné bytosti, bratři jí nedovolovali s nimi létát, povídat a hrát "dospělácké" hry. A Ginny vyrůstala v utlačovaném a jí pohrdajícím prostředí. A teď konečně nastane ta chvíle, kdy k ostatním bude patřit.
"Tak co Weasleyová, do hrďáckého Nebelvíru, že?" ozvalo se za ní.
Ginny se otočila. U Zmijozelského stolu vstala drobná blondýnka a krutě se na ni usmívala. Nikdo tomu nevěnoval pozornost.
"Přesně tak," pronesla Ginny a s širokým úsměvem pokračovala v cestě.
"Nemusíš být jako oni," namítla. "Já jsem Anabella Reyndhoolová. Můžu ti pomoct. Pomůžu ti vybrat si správně."
"Díky, nemám zájem," řekla studeně Ginny. "Já chci být jako oni."
"Cože?" Anabella vytřeštila oči. "Weasleyová, ty jsi šílenec! Chceš být nudná a podřadná ostatním, když já ti nabízím víc?!"
"Ano," usmála se sladce Ginny. "Přesně to chci."
Došla až téměř ke stoličce, když za sebou zaslechla zašeptání:
"Nejsi jako oni. Já to vím."
Byla to Anabella. Proplížila se Zmijozelským stolem a teď se na ni usmívala, vykukovala zpod stolu.
Ááá, další z rodiny Weasleyů, tentokrát ale dívka. Celá tvá rodina chodila do Nebelvíru. Chtěla bys k nim patřit? Ty nejsi jako oni.
Ginny zamrazilo v zádech. Přesně tohle jí řekla Anabella. Mohla to být pravda?
Toužit k nim patřit. Je to tvůj sen. Ale proč? Proč zapadnout mezi ně?
Ginny se zamračila. Proč vlastně? Protože ji nikdy nebrali mezi sebe. Ale proč doopravdy?
Vidím, že ti tato otázka dělá problémy. Ale co ty jako dospělá? Jen se schovávat za stíny svých bratrů?
Tohle nechtěla. Ne, opravdu ne. Chtěla být sama sebou. Navždy.
Sama sebou? Ať je to tedy... ZMIJOZEL!
Seskočila ze stoličky a přiškrceně se zahleděla ke Zmijozelskému stolu. Anabella se znovu krutě usmála. Ginny se rozplakala. Chtěla být sama sebou. A teď to měla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Sára | E-mail | Web | 7. října 2012 v 10:12 | Reagovat

Ouh, do Zmijozelu, tý jo, to je zajimavá kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama