Life is nothing but a game, that most of us will lose.

2. kapitola - Jako Harry Potter

6. října 2012 v 10:32 | zelvicka7
Následuje 2. kapitola! Třetí už bude potom psána zde. Depresivní konec...




Pomatovala si to tak živě, jako by se to stalo dnes. Pamatovala si pohrdavý pohled, který k ní vyslala Hermiona Grangerová od Nebelvírského stolu, následně Ronův ošklivý škleb a nevěřícný údiv ve tváři Harryho Pottera. Harryho Pottera do kterého byla platonicky zamilovaná a on jí teď nenáviděl.

Nebo možná ne. Nenávist je příliš silné slovo. Spíš se jí bál. To možné bylo, ne?

Ale byla si stoprocentně jistá, že oba rodiče jí teď opravdu nenávidí.

**

Se sklopenýma očima vešla do Velké síně a posadila se ke Zmijozelskému stolu. Věděla, že se na ní dívají spousty studentů Nebelvíru a i někteří její zmijozelští spolužáci.

"Ahoj Ginevro," ozvalo se vedle ní. Přesto, že se Ginny neotočila, věděla, že je to Annabella.

"Ginny," opravila ji. "Ahoj Annabello."

Zbytek snídaně proběhl mlčky. Když Ginny dojedla, zvedla se a odešla k profesorskému stolu, kde jí profesorka McGonagallová předala rozvh a ona zamířila hned na první hodinu Kouzelných formulí.



V učebně se posadila úplně dozadu a čekala na začátek vyučování. Po chvíli se vedle ní posadil hnědovlasý chlapec.

"Ahoj, já jsem Lucas Reyndhool. Mojí sestru Annabelu už asi znáš," pozdravil ji. Ginny zvedla hlavu a prohlédla si ho. Mezi ním a Annabellou neviděla vůbec žádnou podobnost. Lucas měl přirozeně hnědé vlasy a modré oči zato jeho sestra byla platinová blondýnka s velkýma mandlovýma očima barvy smaragdové zeleni.

Jako Harry Potter, pomyslela si smutně Ginny a usmála se na Lucase.

**

První hodinu lektvarů měli ve sklepení, což Ginny ale vůbec nepřekvapilo, protože od svých bratrů slyšela o profesoru Snapeovi a jeho nadržování Zmijozelu. Na začátku hodiny Snape okázala vešel do učebny a začal něco vykládat. Ginny to poskytlo čas si ho více prohlédnout. Opravdu zaujatě zírala do těch malých temných černých oček a prohlížela si mastné černé vlasy. Snape vypadal jako skalní netopýr, ale ty vlasy...

Jako Harry Potter.

Ginny smutně vzlykla a setřela si slzu, která se jí prodrala zpod víčka. Nic nebylo, jak by mělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Sára | E-mail | Web | 7. října 2012 v 10:14 | Reagovat

krásné, píšeš moc hezky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama