Life is nothing but a game, that most of us will lose.

4. kapitola - Dopis od paní Weasleyové

11. října 2012 v 21:14 | zelvicka7
Je to tu! Snad se Vám bude líbit. Je docela krátká, ale jde o velký zvrat v ději. Po přečtení prosím zanechte komentář.



Když Ginny a Draco dorazili na snídani, posadili se vedle sebe a mlčky začali jíst. Ginny si snažila nevšímat zlověstných pohledů od nebelvírského stolu ani závistivých od zmijozelských děvčat. Zpočátku to vypadalo jako normální ráno - jenže nebylo. To poznala rusovláska ve chvíli, kdy se k ní snesl postarší puštík s červenou obálkou v zobáku. Hulák.


GINEVRO WEASLEYOVÁ, JSI JEN NANICOVATÁ NAPODOBENINA MÉ DCERY! MOJE DCERA A DO ZMIJOZELU! TO JE PŘECE HLOUPOST! A PROTO ODE DNEŠKA UŽ NEJSI MÁ DCERA, UŽ NEPATŘÍŠ DO RODINY WEASLEYŮ! DALŠÍ INFORMACE SI BEZ ODMLOUVÁNÍ VYSLECHNEŠ ZÍTRA NA OKRAJI BRADAVICKÝCH POZEMKŮ.

Moly Weasleyová


Ginny vhrkly do očí slzy. Cítila se na dně. Všechna zeď, kterou kolem sebe budovala v předešlých dnech a Annabelle a Lucasovi tvrdila, že "se má dobře" byla rázem zbořena. Pro Ginny už nebylo nic, bylo to, jako by zapomněla dýchat. Jediné, co viděla byl Dracův nevěřící výraz a otázku ve smyslu jako: "Cože, ty seš Weasleyová?"

Jedině Annabella a Lucas se na povzbudivě usmáli, jenže na ty neměla zrzka ani pomyšlení. Oči měla tak plné slz, že ani neviděla na cestu, jak rychle uháněla z Velké síně.

**

Už se začínalo stmívat a široko daleko na bradavických pozemcích nikdo nebyl. Vlastně ne, na břehu jezera stála dívka. Dlouhé zvlněné rusé vlasy jí spadaly po pás a vlály ve větru. Přes ramena měla přehozený bledě modrý svetřík a pod ním bílé tričko a skládanou černou sukni. Oblečením by mezi své spolužáky zapadla, Moly Weasleyovou však upoutalo něco jiného. Byl to dívčin výraz, smutný, přitom smířený a tak nějak dospělejší a bez jiskry života.

"Ginevro," řekla chladně paní Weasleyová. Ginny se otočila a chabě se pousmála.
"Dobrý večer, paní Weasleyová," zamumlala a nervózně si namotávala na prst pramen vlasů.
"Jistě tě zajímá, co bude dál," pokračovala Moly. "Budeš poslána do kouzelného sirotčince odkud si tě při tvém štěstí odvede nějaká adoptivní rodina."
Ginny kývla a paní Weasleyová pokračovala:
"Příjmení ti změníme hned. K nám Weasleyovým už prostě patřit nebudeš. A také si budeš muset vydělat sama nějaké peníze na školní docházku."
Ginny znovu kývla, přesto jí po tváři stekla téměř nepatrná slza.
"Tvoje příjmení bude změněno na Parkerová," uzavřela její "matka" (?) a podala jí kus pergamenu, který Ginny bez přečtení podepsala.
"Na shledanou," pípla a vydala se k bradavickému hradu. Už se neohlédla, ale kdyby to udělala, uviděla by Moly Weasleyovou, které po tvářích stékaly slzy, ale v obličeji měla zadostiučinění.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sára Sára | E-mail | Web | 12. října 2012 v 20:14 | Reagovat

Uh, chudák Ginny, ale snad se vše zlé v dobré obrátí, těším se na pokračování

2 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 12. října 2012 v 20:18 | Reagovat

Pěkná povídka, jen kdyby byly delší díly, bylo by to lepší. :) A jen mi přijde trochu divné, že paní Weasleyová reagovala až tak šíleně jen proto, že se Ginny nedostala do Nebelvíru. Přišlo mi to až přehnané, ale jinak je to hezký. Těším se na další kapitolu. :)

3 an-icka an-icka | Web | 12. října 2012 v 20:31 | Reagovat

Chudinka malá Ginny. Je mi jí až líto. Sice je paní Weasleyová trochu přehnaná, ale stejně, co já můžu vědět? Možná by takhle reagovala. Možná...¨
Ale jinak hezký, těším se na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama