Life is nothing but a game, that most of us will lose.

2. kapitola - Rodiče

10. listopadu 2012 v 12:44 | zelvicka7 |  Navždy spolu
Po docela dlouhé době, alespoň pro mě. Tuto povídku sice moc lidí nečte, ale mě baví ji psát. Moooc prosím o nějaký ten komentář! :-)


Po pár dnech jsem si Damona docela oblíbila. Byl milý, pozorný a jaksi správně tajemný, což se mi docela líbilo. A navíc nebyl jako Matt - nevnucoval se a svým způsobem se ode mě držel dál.
Ale udělal cokoliv jsem chtěla. Díky němu jsem poprvé uviděla své rodiče po docela dlouhé době.

**

Bylo to v úterý. Ten den hodně pršelo a já byla celkem unavená. Damon mě přišel navštívit do nemocnice až krátce po poledni a tak jsem se celé dopoledne nudila a psala esemesky Bonnie.

"Ahoj Eleno," pozdravil Damon, když vešel do nemocničního pokoje (měla jsem mimochodem svůj pokoj) a jako obvykle za sebou zavřel dveře a posadil se na židli naproti mojí postele.
"Ahoj," usmála jsem se. Byla jsem ráda, že ho vidím, protože kromě něj mě navštěvovat nikdo nechodil.
Podíval se na mě takovým zvláštním způsobem, až mi naskočila husí kůže.
"Co je?" povytáhla jsem obočí.
"Nic," odpověděl potichu. Vstal a došel ke dveřím, kde zkontroloval, jestli jsou zavřené a jestli někdo není na chodbě. Pak se posadil na okraj postel, naklonil se až těsně ke mně, až mě zašimraly jeho vlasy na tváři a zašeptal:
"Eleno, chtěla bys vidět svoje rodiče?"
Nevěřícně jsem se na něj zadívala. Nevěděl to, nebo si dělal legraci?
"Do jejich pokoje nesmím," vzdychla jsem.
"No..." začal a na tváři se mu objevil široký úsměv.
I já se usmála a po dlouhé řadě dní jsem se jednou konečně cítila dobře. Vstala jsem a společně s Damonem jsme se vyplížili z pokoje. Damon něco řekl nějaké ženě, která měla zrovna službu na chodbě a ta nás zavedla do oddělení, kde byli moji rodiče.

Koutkem oka jsem zaznamenala Damona, který mi otevřel dveře a jemně mě postrčil dovnitř. Ohlédla jsem se na něj a pak vešla do pokoje.
V pokoji byly dvě bíle povlečené postele vedle sebe. V té nalevo ležela maminka a v té napravo táta. Oba byli smrtelně bledí a vypadali jako mrtví. Až na to, že jsem zahlédla, že mamince se nepatrně zvedá hrudník a táta si něco mumlá ze spaní.
Náhle mě přepadl ten známý pocit prázdnosti, pocit, že nic na světě už nemá smysl.
Ucítila jsem, že Damon vešel do pokoje rodičů také a postavil se vedle mě. Vyndala jsem ruce z kapes volné černé mikiny a chytila ho za ruku. Měl chladnou dlaň, ale tu mojí stiskl a počkal, dokud jsem se na rodiče pořádně nevynadívala a pak se se mnou vrátil do mého pokoje, kde jsem si lehla a po chvíli usnula lehkým spánkem.

A on zůstal, držel mě za ruku a počkal, dokud jsem neusnula. A za to jsem mu byla neskutečně vděčná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 10. listopadu 2012 v 13:54 | Reagovat

Páni, přesně takhle se mi Delena líbí. Ale Stefana by to chtělo, jen pro spestření... :-) A co Lil, kamarádi se drží za ruce? Skoro dospělí kamarádi? :-D Ale ne, připomínám... :-) A promiň, že jsem se dlouho neozvala, musela jsem do knihovny na internet, protože kamarádka odjela zpátky do Ameriky. :-(

2 Anička Nováková Anička Nováková | 13. listopadu 2012 v 16:27 | Reagovat

Fakt nádherné. Už jsem si stáhla 2. díl 1. série Upířích deníků a i když Damona zatím moc neznám, Elena a Damon mi učarovali! :-)  :-)  :-) A fakt krásná povídka. Těším se na další kapitolu. Kdy už bude? :-P

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 11:05 | Reagovat

Tak to je ještě lepší, než první kapitola. Těším se na další :)

4 Terka ;) Terka ;) | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 17:18 | Reagovat

Pěkná povídka :) Hezky píšeš :) těším se n další díl

5 Terka ;) Terka ;) | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 17:47 | Reagovat

Můžu se zeptat kdy plánuješ další díl? :) Tahle povídka mě moc baví :)

6 zelvicka7 zelvicka7 | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 17:49 | Reagovat

[5]: Do víkendu bude další. Možná už v pátek. :-)

7 Rosie Rosie | 29. listopadu 2012 v 15:27 | Reagovat

Na Delenu moc názor nemám. Na upíří deníky se dívám jen zřítka. Jestli si myslíš, že mě nakazíš i tímhle tak se pleteš. Jo dobře, už jsem se dívala na půlku ´první série, ale to na věci nic nemění :-P. Tak pěkně piš a já si počkám

Rosie :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama